Člověk se může v XMA rozvíjet celý život, říká desetinásobný mistr světa

Víš, jak vypadá mladý sport Extreme Martial Arts (XMA)? A víš, že v něm máme také jednoho z nejlepších závodníků na planetě? Zdeněk Veselý je desetinásobným mistrem světa ve čtyřech světových federacích.

Jak bys Extreme Martial Arts jako sport představil?

Když to zjednoduším, jedná se o kombinaci bojových umění a akrobacie. Nejedná se ale o kontaktní sport, soutěžíme každý sám. Je to show pro lidi. Předvádíme sestavy podobně jako v gymnastice a hodnotí nás parta rozhodčích.

Je XMA využitelné také v boji, například na ulici?

Není určeno na boj, spíš se jedná o takové okořenění bojových sportů. Věnují se tomu závodníci, kterým už karate nebo třeba taekwondo přišlo fádní, a tak se je rozhodli okořenit o akrobatické prvky.

Na videích to vypadá podobně jako trénink parkouru. Jaký je mezi sporty rozdíl?

Parkour byl dřív o překonávání překážek venku na ulici, ale dneska už má také hodně prvků z gymnastiky. My ale máme čistě gymnastické prvky zakázané, takže například salto musíme provádět s kopem, aby se dál jednalo o bojový sport.

Jak vypadají závody? Kde předvádíte své sestavy?

Na tatami stejně jako třeba karatisté. Závody se odehrávají ve více kategoriích a každá z nich přináší nějaká omezení – se zbraní, beze zbraně, některé jsou omezeny skokově. Je to poměrně komplikované.

Jak taková sestava vypadá? Jak je dlouhá? A kolik prvků předvedeš?

Svou délkou většinou nepřesahuje minutu a půl. A co se týče prvků, tak záleží na konkrétní kategorii.

Skáčete na hudbu?

To je také podle kategorie – například Creative a Extremes jsou bez hudby. Naopak Musical Forms a týmové sestavy jsou na hudbu.

Máte i nějaké kostýmy?

Držíme se tradičních stylů, jako je karate, proto máme černá nebo bílá kimona. A k nim barevné pásky podle výkonnosti – ty si také přenášíme ze sportu, ve kterém jsme je získali, nejčastěji tedy z karate nebo taekwonda.

Je XMA jako sport nebezpečný? Jaké jsi měl nejhorší zranění?

Jako každý akrobatický a adrenalinový sport má i XMA svoje rizika. Měl jsem toho dost: přetržené vazy v kotníku, zlomenou klíční kost, natržený hamstring… Takže úrazy jsou, ale je to individuální. Někomu se vyhýbají třeba celý život. Zajímavostí přitom je, že závodníci v XMA nacházejí uplatnění ve filmech jako kaskadéři a výjimkou není ani Česko.

Jak ti pomáhá Edgar, který dodává energii až několik hodin, zatímco tvoje sestava trvá pár desítek vteřin?

Dvěma způsoby. Jednak mám náročné tréninky, které jsou rozdělené na technickou část, akrobatickou část a silovou průpravu. A když je jich víc, člověk už nemá energii. S tím mi Edgar hodně pomohl.

A ten druhý způsob?

Když na závodech postoupím do dalšího kola, nikdy nevím, kdy půjdu na řadu. Někdy čekám třeba celý den, během kterého se nemůžu pořádně najíst, ale přitom potřebuji mít energii ve chvíli, kdy jdu na tatami. A klasické energetické drinky mi v tomhle samozřejmě nepomohly, protože mě krátce nakopnuly, ale pak přišel ústup. Edgar mě ale celý den drží na levelu, ze kterého mohu jít kdykoliv závodit.

Jak si k XMA závodníci nacházejí cestu?

Většinou začínají nějakým tradičním bojovým stylem, který je třeba začne nudit, protože je z velké části o drilu základních technik. A pak vidí na závodech XMA, kde se má člověk pořád co učit a může se celý život rozvíjet.

Jak vypadá ideální závodník – je to spíš akrobat, kulturista nebo vytrvalec?

O postavě to není. Důležité je mít dobrou techniku z tradičních stylů, protože ani skvělé skoky ti závody nevyhrají. Samozřejmě pak platí, že čím je člověk lehčí a hbitější, tím lepší skoky si může dovolit. Také jeho klouby tolik netrpí, protože tatami je poměrně tvrdě. Ale hmotnost není velký handicap, porážím i kluky, kteří jsou o patnáct kilo lehčí než já.

Má XMA vlastní federaci, nebo patří pod bojové sporty?

Spadáme především pod kickbox, ale závodí se i pod karatistickými federacemi. Nevýhodou bojových sportů je, že mají federací hrozně moc. Takže když dosáhnu nějaké vysoké mety v jedné federaci, přejdu pod jinou a zase se snažím od píky vystoupat nahoru.  Ale někdy je těžké všechno hlídat – některé federace zanikají, nové vznikají, jsou různě prestižní.

Nepřemýšlíte proto o založení vlastní federace?

Tu myšlenku v hlavně nosím, ale dokud závodím, chci se soustředit jen na trénink a závody. S vlastní federací bych musel řešit spoustu věcí okolo. Ale do budoucna to plán je a pro mladší generaci by to mohlo být fajn.