Edgar mi vystačí až na 8 hodin závodu, říká Patrik Milata
Měla to být největší sportovní zkouška v jeho životě. Mistrovství světa ve Spartan Race Ultra na 24 hodin. Patrik Milata však prosincový závod na Islandu nedokončil. Na trati se vážně zranil, a tak musel vyměnit cílovou bránu za tu nemocniční.
Byl 24hodinový Spartan Race na Islandu nejtěžším závodem, jaký jsi kdy absolvoval?
Těžko říct, protože jsem bohužel závod nedokončil. Měla to být největší zkouška mého života. I těch osm hodin, které jsem na trati strávil, bylo mimořádně náročných. Ale byl jsem připravený na dalších šestnáct hodin, takže jsem rozhodně nebyl na konci sil.
Co se stalo pak?
Když jsem měl za sebou přibližně 50 kilometrů, šel jsem na překážku Olympus, která mi obvykle nedělá žádné problémy. Ale levá ruka mi podklouzla. Jak jsem se snažil udržet pravou rukou a tělo přitom padalo, vykloubil jsem si rameno. Sice jsem nespadl, ale tělo ten pohyb nezvládlo. Těžko říct, čím to mohlo být – zimou, únavou, prudkou změnou pohybu…
Jak je 24hodinový Spartan Race koncipován?
Jedná se o trať s parametry Spartan Race Sprintu. Závodí se na okruhu, který má kolem osmi nebo devíti kilometrů. Na něm jsou klasické překážky, jaké známe ze závodů Spartan Race. Rozdíl je ale v tom, že se za nezdolání překážky nedělají burpees hned, ale až na konci okruhu. A kdo za 24 hodin absolvuje nejvíc okruhů, tak vyhrává. Ukončit závod je ale možné nejdříve po 21 hodinách.
Nedávno jsi absolvoval operaci ramene. Ale ještě před ní jsi zvládl vyhrát ultraběh na 65 kilometrů. Jak je to možné?
Po závodě jsem ani nepřemýšlel o tom, že bych šel na operaci a začal jsem s rehabilitací. Ta trvala dva měsíce. Pak ortoped v nemocnici zhodnotil, že rameno je v pořádku pro běžný život, ale pokud chci ještě závodit na OCR, měl bych podstoupit artroskopickou operaci, na kterou jsem šel v březnu. Před ní mě ale rameno při běžných pohybech nebolelo, a tak jsem už od ledna mohl trénovat běh. A absolvoval jsem i závody. To nebyl problém.
Jak ti na ultra závodech pomáhá Edgar?
V posledních dvou, třech měsících jsem změnil stravovací režim a snažím se podporovat svůj metabolismus k vytrvalosti. Před pár dny jsem proto běžel závod na lačno. Ráno jsem nic nejedl a dal jsem si pouze Edgar. Vím, že když jdu závod na tři, čtyři hodiny, tak si vystačím jen s Edgarem, i když jsem předtím spoustu hodin nejedl.
Necítíš hlad?
Necítím hlad. A nemám ani nedostatek energie. Edgar mi vyhovuje i v tom, že ultra závody se konají brzy ráno a člověk pak musí vstávat o tři hodiny dřív, aby se najedl. A pak to stejně všechno nestráví. Já už vím, že při šesti- až osmihodinovém závodě vystačím jen s Edgarem, který si připravím také na trať a dávám si ho během závodu. Je skvělé, že se mi po něm nedělá těžko.
Po operaci ti lékaři naordinovali poměrně dlouhý klid, který jsi zčásti dodržel, ale taky jsi šel vlastní cestou a začal běhat dříve. To chce odvahu, ne?
Ještě je příliš brzy, abych vyhodnotil, zda to byl správný krok. Teprve teď – šest týdnů po operaci – mi totiž paní fyzioterapeutka povolila běhat a rameno zatěžovat v rámci běžného života. Do té doby mělo být zafixované, aby zůstávalo v klidu.
Když jsem chodil běhat, byl jsem si vědom toho, že pád by mohl znamenat problém. Ale na druhou stranu jsem si říkal, že člověk může podklouznout i ve vaně. Opakoval jsem si, že když se chci dát do kupy, musím být silný. Že nesmím jen ležet doma, protože v tom jsem nic pozitivního neviděl.
Máš pro letošní rok nějaké sportovní cíle, nebo bude hlavně o návratu do běžného režimu?
Těžká otázka. Vím, že závodit budu. Určitě mě čekají běžecké závody, ale nevím, jestli půjdu také na OCR. Rád bych se zúčastnil Spartan Race Ultra v Krynici. Ale zatím jsou to jen plány.
