Patří k největším českým nadějím pro olympijské hry v Tokiu. Vždyť dráhový cyklista Tomáš Bábek už má na kontě titul evropského šampiona i vicemistra světa. „V keirinu šance na medaili určitě je, ale tenhle sport je loterie – můžu se vrátit s úspěchem, ale také jako zpráskaný pes,“ říká brněnský patriot s ohledem na to, že keirin se zrodil právě v Japonsku jako drsný sázkařský sport.

Pomůžeš nám trochu se zorientovat ve světě dráhové cyklistiky? Existuje totiž celá řada disciplín. Které z nich se věnuješ ty?

Základní rozdělení je na vytrvalecké a sprinterské disciplíny, kterým se věnuji já. Jezdím kilometr s pevným startem, při kterém závodník startuje z místa a musí co nejrychleji projet kilometrovou trať. Zároveň závodím v keirinu, který pochází z Japonska a nikdo do poslední chvíle neví, jak to dopadne. Na startu se závodníci seřadí za sebe a následují motorku, která se postupně rozjede rychlostí 50 km/h. Ta pak odstoupí a začíná opravdový závod na tři okruhy, při kterém dosáhneme rychlosti 75 až 80 km/h.

Jaký je smysl té motorky? Proč nezačínáte závodit hned od začátku, ale musíte za ní kroužit?

Motorka utváří tempo, aby ho všichni měli stejné a aby se mohl závod rozjet z letmého startu. Zároveň přidává závodu na dramatičnosti, jak postupně zrychluje, až odstoupí a opravdu se to rozjede.

Nastoupíš na olympiádě v obou svých disciplínách?

Protože se disciplíny na olympijských hrách neustále osekávají, tak už bohužel kilometr s pevným startem není v programu. Jedu tedy keirin, ke kterému jsem dostal místo ve sprintu, na ten se ale úplně nesoustředím.

Jak reálně vidíš své šance na medaili? Je to cíl, nebo spíš sen?

Vzhledem k tomu, že se na sprint nesoustředím, moc velké šance v něm nemám. V keirinu šance určitě je, ale tenhle sport je loterie – můžu se vrátit s medailí, ale také jako zpráskaný pes. Už jsem zažil oba druhy výsledků, stačí totiž jediné zaváhání a celý závod se hodně zkomplikuje. Můžu jen říct, že pro medaili udělám maximum a je to můj cíl.

Jsi smířený se stávající podobou olympiády, při které se budeš pohybovat jen po hotelu a velodromu? Nepopírá to trochu olympijského ducha?

Doba je bohužel taková, jaká je. Těžko to můžeme ovlivnit a naopak musíme být rádi, že se bude závodit. Ale je pravda, že to olympijského ducha popírá, což se dá říct také o neustálém osekávání olympijského programu.

Je pravda, že keirin vznikl v Japonsku jako sázkařský sport a snaží se ho ovlivňovat sázkařské mafie?

S tím vznikem je to pravda. Keirin má dokonce speciální výjimku v zákoně, protože gambling je jinak trestný čin. Nejsem schopen říct, jestli ho ovlivňují mafie, věřím ale, že dnes už to mají pořadatelé podchycené. Obecně se ví, že v minulosti měli východní Němci celý systém ovlivňování sázek, jehož součástí byl bílý kůň mezi diváky. Vydělávali na tom velké peníze. Teď už jsou pravidla velmi přísná – před závodem se v Japonsku odevzdávají peníze, telefony, veškerá zařízení s Bluetooth i wifi, aby nebylo možné nic ovlivnit.

Japonsko je hodně specifická země. Ty jsi v ní jezdil keirinovou ligu. Jaký k ní máš vztah?

I když je specifické, mám Japonsko opravdu rád – tradice, kulturu, jídlo, lidi… Jen se velmi těžko smiřuji s některými pravidly a společenskými normami, které postrádají logiku. V Japonsku je totiž úplně jedno, jestli něco dává smysl. Když to nekoresponduje s pravidly, tak se to nesmí. Ale všechno ostatní se mi tam líbilo.

Jakou největší rychlostí se na dráze dokážeš rozjet?

V těch nejvyšších rychlostech už nás omezují fyzikální zákony, protože odstředivá síla je v zatáčce velmi silná. S pomocí motorky jsem se rozjel na 86 km/h, tak myslím, že peak budu mít kolem 90 km/h, ale to už opravdu není moc bezpečné.

Kolik jedeš wattů při sprintu?

Moje maximální watty v aktuální, krátkodobé síle jsou 2300. Ale jsou tam kluci, kteří se dostanou na 2700 W.

Mají vaše kola nějaké kazety a převodníky, nebo jedete na jeden pevný převod?

Kolo má jede pevný převod, který je potřeba zvolit už před závodem. Na keirin používám obvykle 60x13, tréninkový mám 60x11. Dalším specifikem našeho kola je, že se nedá přestat šlapat. Člověk musí pořád točit nohama.

Jak moc je ten závod ostrý? Když se člověk kouká na spurty v silniční cyklistice, vidí, že tam jde často o krk. A vaše závody jsou prakticky jen o spurtu.

To máš pravdu, stejně mám ale pocit, že silničáři jsou větší tvrďáci než my. Protože kolem nás nejsou žádné ploty, ani svodidla, která by nás ohrozila. Jinak spurty jsou stejné a také jsou velmi nebezpečné. V Japonsku je navíc na rozdíl od mezinárodních závodů povolený kontakt, proto to mohou řadit mezi bojové sporty. Nikdo sice nechce nikoho shodit, ale chtějí soupeře odstavit. Proto se používají hlavičky, lokty, ramena i kolena, pak už je jenom na tobě, jestli to zvládneš.

Na exhibičních závodech jezdíš v supermanském triku. Jak tě to napadlo?

Když jsem se vrátil po tom velkém úrazu (Tomáše srazilo auto, měl otevřenou zlomeninu stehenní kosti, trojitou zlomeninu dolní čelisti se ztrátou zubů, zlomeninu páté zánártní kůstky, proraženou plíci a tři dny byl v kómatu), což nepředpokládali ani doktoři, a dokonce jsem měl ještě větší úspěchy než před tím, dostal jsem supermanské tričko. Líbil se mi jeho design. Chytilo se to a dostal jsem i takovou přezdívku. Na olympiádě se budu snažit toho supermana udržet aspoň v mysli.

Jak moc se musíš hlídat v jídle? Musí být dráhař lehký?

Obecně se dá říct, že dráhař potřebuje co největší sílu, ale co nejmenší svaly. Proto je důležitá funkčnost svalů, ne objem, abychom je nemuseli vozit. Myslím, že se mi docela daří toho kompromisu dosáhnout, i když se musím hlavně před důležitými závody hodně hlídat, abych jedl jen kvalitu a nic navíc.

Seš sprinter. V čem ti pomáhá powerdrink, který je určen spíš vytrvalcům?

Náš trénink trvá až tři hodiny, časově je hodně náročný, takže je pro mě naprosto zásadní, abych při něm měl po celou dobu dostatek energie. Ale musím se přiznat, že raději používám powergely, které mi více sedí a dám si v tréninku tři čtyři.

Používáš i nějaké další produkty Edgar?

Mám hrozně rád proteiňák, který mi chutná a vím, že je kvalitní. Dneska totiž není jednoduché najít na trhu produkt, po kterém by člověk neměl nafouknuté břicho, byl opravdu kvalitní a fungoval. Takže Whey Protein od Edgaru je pro mě v tomhle směru výhra. Mám rád i tyčinky, které jsou chuťově, velikostně i svým složením super. Do toho si občas dávám ionťák.