Elitní OCR závodník Jirka
Jak ses k OCR sportu dostal?
JV: Úplně náhodou, dalo by se říci. Začalo to pozváním na první OCR závod v roce 2014 jednou bandou lidí. V tu dobu jsem neměl vůbec ponětí, co to je a jak to vypadá. Neměl jsem v tu dobu co dělat, tak jsem na pozvání kývl. Měl jsem běžet společně s týmem pro zábavu. Na startovní čáře jsem se otočil k týmu a sdělil jsem, že to poběžím, co to jde, a že se omlouvám. Doběhl jsem asi 6. Od té doby jsem se do toho celkem kousnul.
Závodit jsi začal v roce 2014, kdy se na závodě sešla jen úzká skupina nadšenců, zatímco dnes jsou na startu namačkány stovky i tisíce účastníků, jak vnímáš rostoucí oblibu tohoto sportu?
JV: Určitě kladně. Vznikají tak nové závody, nové nároky na překážky, trať a tím i nové výzvy pro závodníky. Člověk se může vyvíjet a zdokonalovat. Taky to láká nové borce z jiných vrcholových sportů, kteří to zkouší, a je pak zajímavé sledovat, jak posouvají hranice tohoto sportu dál. Na moji psychiku to má často devastující účinek, ale snažím se s nimi držet krok a bojovat.
Jak se připravuješ na závody?
JV: Na závody se snažím připravovat svědomitě a poctivě, ale je to těžké a často to všechno měním a upravuji. Stále se učím od lidí, kteří mají více zkušeností a více závodů za sebou. Já osobně musím trénovat pocitově. Pokud začnu řešit nějaké předem dané plány a přesné časy, začnu se srovnávat s konkurencí a jdu pak psychicky dolů a závody prohraju dřív, než do nich nastoupím. Moji největší slabinou je hlava!
Jak ti pomáhá Edgar?
JV: Edgar mi pomáhá zvládat dlouhé tréninky a závody. Na vytrvalostní sporty jsem pořád poměrně těžký a vydávám hodně energie, abych tělo udržel v pohybu. Rád cvičím na lačno, ale dlouhé tratě bych bez jídla nedal. Proto do sebe kopnu Edgara, který mi dá energii, a často si ho beru i s sebou a nemusím řešit nějaké gely, po kterých mi je špatně, nebo jídlo, které mi pak leží v žaludku.
Důležitá pro tebe určitě bude i výživa. Podle čeho se řídíš při sestavování jídelníčku?
JV: Měl jsem a mívám období, kdy řeším (nebo spíše hrotím) stravu do posledního puntíku. Většinou mně to strašně uškodí a skončí to nakonec stejně tím, že poslouchám svoje tělo. Snažím se jíst zdravě a vyváženě, spoustu zeleniny, dostatek bílkovin, komplexní sacharidy, omezovat cukr a nezdravé tuky, ale pokud po náročném závodě řekne tělo, že potřebuje cukry, tak stláskám sladké, slané, zdravé, nezdravé. Prostě nasytím tělo, čím chce. Psychika se mi tím taky zlepší a všichni jsme spokojení, hlavně moje okolí, protože nenakrmené Já je horší než cokoliv jiného!
Sezóna 2018 je v plném proudu. Co se povedlo? A co tě ještě čeká?
JV: Co se povedlo? Pro mě je úspěch na tuzemských závodech bedna. Pokud ji nedocílím, považuji to za zklamání. Samozřejmě jsou pro mě jistá vítězství, která jsou nade všemi ostatními vzácnější. Čeká mě asi nejoblíbenější série závodu, a to Mistrovství Evropy v OCR v Dánsku. To si opět dávám jako vrchol sezony a rád bych se na tomto závodu umístil co nejvýše. Bohužel tyto závody nejsou tak prestižní jako jiné, ale mě asi baví nejvíce. Jsou to skutečné překážkové závody, teda až na profil trati, který bývá plochý a z mého pohledu poměrně nudný.
Čeho bys v OCR jednou rád dokázal?
JV: Sny mám velké a mám je rozdělené do pomyslných met. Bohužel jisté mety jsou pro mě nereálné už třeba z finančních důvodů. Ale rád bych stanul na stupínku vítězů na již zmíněném evropském šampionátu, a to jak v Shortu (trať okolo 3 km) tak ve Standardu (trať okolo 15 km). Na světovém šampionátu pak alespoň v tom Shortu, kde mám obecně asi největší pravděpodobnost úspěchu, i když na světě ta pravděpodobnost je hodně malá, ale i náhody se dějí a někdy se sny splní. Rád bych v tom ještě nějakou dobu setrval, ale bohužel to nezáleží jen na mně, ale i na mém velmi blízkém okolí a mém podnikání.
Ale mám i menší mety, a to být šampionem na Mistrovství ČR v OCR, umisťovat se na nejvyšších příčkách pod dlouhou dobu a držet se co to půjde. Ale u nás je dost šikovných a rychlých běžců, kteří dřou, aby si stejný cíl urvali pro sebe.
Máš nějaké tipy pro úplné začátečníky, kteří by rádi začali s tímto sportem?
JV: Měl bych tip pro lidi, co chtějí začít a chtějí v tom pokračovat a vyvíjet se. Rozhodně se to chce učit, ptát se, trénovat a zkoušet nové věci. Je to komplexní sport, který není jen o běhu a ani jen o síle. Chce to ptát se lidí, kteří jsou na tom lépe, jak toho docílili, a pokoušet se je napodobovat. To, co funguje na jednom, nemusí fungovat na druhém, každý si cestu musí najít sám, ale může se nechat nasměřovat a poučit se z cizích chyb.