Letos budu mít na zádech terč, říká Richard Hynek
Během dvou dnů se třikrát utkal s nejlepšími OCR závodníky na světě. Vyrovnal se s psychickým tlakem. A stal se mistrem světa ve Spartan Race Trifecta! „Splnil jsem si sen,“ říká Richard Hynek.
Jaký to je pocit – být mistrem světa?
Hodně zvláštní. Pořád jsem si na to nezvykl. Ani popravdě nevím, jak bych to popsal. Splnil se mi sen. Ale na druhou stranu už přemýšlím o tom, že další závody pro mě budou daleko náročnější psychicky, protože budu běhat s terčem na zádech, protože se ode mě bude hodně očekávat.
Soupeři asi budou čekat na tvoji chybu, že?
Něco takového jsem dřív vůbec nemusel řešit. Nervozita a stres teď budou hrát velkou roli a můžou hodně ovlivnit moje výsledky. Děláme sport, kde tě jedna chyba odsune ze stupňů vítězů mimo nejlepší desítku. Nikdo ode mě nemůže čekat, že budu každý závod vyhrávat, ale stejně se s tím očekáváním budu muset nějak poprat.
Jak vzali ostatní závodníci tvůj titul?
Zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by mi vítězství nepřál. Dokonce i když jsem doběhl, přišli za mnou největší hvězdy, smáli se a gratulovali. To samé přišlo od českých fanoušků a závodníků. Ta podpora je neuvěřitelná.
Popiš nám, v čem přesně jsi mistrem světa?
Závody Spartan Race mají tři světové šampionáty – v klasickém závodě Beast, v závodě na 24 hodin a v Trifectě, při které se konají tři závody během víkendu. V sobotu je 8km Sprint a 15km Super, v neděli se pak koná Beast měřící přes 20 km. A součet časů z těchto tří závodů dává mistra světa ve Trifectě, kterým jsem se stal.
Jak závod probíhal? A kdy se konal?
Konal se začátkem listopadu ve Spartě, kdy je v Řecku ještě poměrně velké teplo. Profil tam byl méně kopcovitý než na většině závodů Spartan Race. Ne že by tam nebyly žádné kopce, při Beastu jsme nastoupili přes 1000 metrů, ale třeba s mistrovstvím Evropy v Dolomitech se to nedalo srovnat. A konkurence byla skvělá – přijeli i ti největší borci ze Spojených států, kteří jsou profesionální atleti.
Jaký moment z toho závodního víkendu byl pro tebe nejtěžší?
Byly dva. Ten první přišel už v úvodním závodě, kdy se mi moc dobře neběželo a musel jsem se s tím psychicky srovnat. Ten druhý pak přišel, když jsem se dostal na první místo a musel jsem udržet hlavu na uzdě, aby se plně soustředila na závod a neřešila, že se můžu stát mistrem světa.
Tři závody během jediného víkendu. Jak jsi dobíjel energii?
Je jasné, že mezi závody není možné příliš jíst, protože klasické jídlo musí být extrémně dobře stravitelné, přitom musí podporovat regeneraci a ještě dodat energii na závody. Hodně mi proto pomohl Edgar. Celý víkend jsem zvládl především na něm. Dával jsem si ho před závody i mezi nimi. Bez něho bych tě 50 kilometrů s překážkami nezvládl.
https://www.edgarpower.cz/files/3_113.JPG
Jaká je tvoje oblíbená příchuť?
Mám dvě: kiwi a mango, které se vyrábějí také ve veganské verzi. V ní je obsažen rýžový protein, který je výborně stravitelný.
Studuješ vysokou školu. Myslíš, že až ji jednou dokončíš, budou už překážkové závody tak daleko, aby se jimi ti nejlepší závodníci mohli živit?
Já jsem sice amatér, tréninky mám ale nastavené jako profesionál. Ve Spojených státech už se to daří, ti nejlepší jsou profesionální atleti. Také v západní Evropě je vidět velký posun – na závodech jsou televize, mají velkou propagaci a je na nich vynikající fanouškovská atmosféra. V Česku jsme ale od toho ještě hodně daleko. Neříkám, že tu není dobrá atmosféra, ale myslím, že ještě dlouho budeme mít překážkové závody jen jako své hobby.
Máš také nějaké běžecké cíle?
Mám, ale hned na začátku sezony jsem se jich musel kvůli natrženému hamstringu vzdát. Chtěl jsem zaběhnout půlmaraton pod 1:15. Zkusím to příští rok. Jinak do budoucna bych rád na půlmaratonu překonal 1:10 a desítku dal pod 31 minut. Jenže na to je potřeba stát se čistokrevným běžcem – teď vážím 85 kg, což je na takové běžecké tratě strašně moc. Na Spartanech bych bez toho ale neměl šanci uspět.