Beskydská sedmička. Dvě slova, která v sobě nesou mnohem víc než jen název závodu. Je to noc plná bolesti, vnitřních bojů, krizí, ale i nečekaných euforií a pocitu sounáležitosti s ostatními šílenci, co se stejně jako já rozhodli překonat sami sebe. Nejde jen o kilometry a převýšení. Jde o hlavu, srdce a vůli pokračovat, i když všechno ve vás křičí „dost".

Když jsem stála na startu, nebyla jsem si jistá, co přesně mě čeká. Věděla jsem jen jedno. Že to chci zažít. Do posledního kroku. Tenhle příběh není o oslavách úspěchu. Je o cestě, která bolela a zároveň učila. Je to příběh o tom, jaké to opravdu bylo. O tom, že i přiznat si své limity a přijmout je, je vlastně úspěch. Protože někdy je větší vítězství zastavit se, než jít za každou cenu dál. I když člověk nemusí dojít až do cíle, jak to bylo bohužel v mém případě, tak i přesto je to něco nepopsatelného. Něco, co člověk jen tak nezažije.

📍 Den D: Když se nervozita přemění na sílu

Den závodu jsem se snažila jen odpočívat a nemyslet na to, co přijde. Dopoledne jsem se dokonce rozbrečela. Asi nervy, stres, nevím. Naštěstí to rychle přešlo a já se cítila skvěle: natěšeně, soustředěně, připraveně. Nervozita tam byla, ale to je přece součást toho všeho.

Jakmile jsme dorazili do Třince, nálada byla parádní. Přivítání od holek z našeho Edgar týmu mi dodalo hromadu energie, později dorazila rodina i přátelé.

Momentky z B7

⚡ Nejtěžší soupeř je vždy vlastní tělo

No a teď upřímně. Sama jsem si to hned na začátku dost zavařila. Neodhadla jsem množství kofeinu a kombinace toho, co jsem do sebe před startem naházela, mě dostala.

Už na třetím kilometru se mi udělalo špatně, začalo mě natahovat a já si říkala: „To snad ne, tohle se nemůže dít!" Jenže dít se to opravdu začalo. Pozvracela jsem se a snažila se rozběhnout, ale žaludeční křeče mě totálně vyřadily. Do toho od začátku lilo jako z konve a na Javorovém nás málem odfouklo.

Když se žaludek trochu uklidnil, začaly problémy s trávením. A ty byly možná ještě horší. Prvních třicet kilometrů jsem musela pětkrát odběhnout do keře, což mě úplně odvodnilo. Myšlenky na to, že bych závod dokončila, byly v tu chvíli hodně vzdálené.

I tak jsem se snažila. Na sebězích, které jsem měla natrénované, jsem chtěla nahnat, co se dalo. Jenže první tři kopce se jde v souvislém proudu lidí a tempo si prostě neurčíte. Na Travném jsem se zdržela a zasekla nejvíc. I když jsem si vybrala na startu podle mě dobrou pozici, problémy se žaludkem a střevy mě hodně zpomalily a pak už bylo těžké se zařadit tam, kde se šlo v lepším tempu.

Do Krásné jsem dorazila s břichem vzhůru nohama, ale východ slunce udělá s psychikou divy. Pohled na něj mi dodal energii. Zkusila jsem se najíst, dát hlavu trochu dohromady a hlavně se ke mně připojil přítel, který mi dělal support až do Ostravice. A to byla obrovská psychická vzpruha.

Po třicátém kilometru se žaludek i počasí konečně umoudřili. A já zase cítila sílu. Sílu běžet, jít v dobrém tempu do kopce. Sílu cítit, že to půjde. Varianta „vzdát se" pro mě přestala existovat.

💪 Ne vždy je vítězství v cíli

Při seběhu do Ostravice jsem se cítila parádně. Čekala tam na mě rodina i přátelé. Poprvé jsem cítila velký hlad, dala jsem si polévku a rohlík s vysočinou, vyvětrala nohy, chvíli poseděla. Pak jsem vyrazila dál, tentokrát se supportem „druhého taťky", který šel se mnou na Smrk.

Tam jsem v tréninku chodila často, ale ten den mi vůbec nesedl. Musela jsem zvolnit a navíc po padesáti kilometrech zabolely i nohy. Cesta do Čeladné byla nekonečná, ale většinu jsem seběhla. Dorazila jsem tam v slzách a svým blízkým jsem řekla, ať mi příště připomenou, jak moc tohle bolí.

Po pořádném jídle se mi ale vlila energie do žil. Byla jsem odhodlaná. Vždyť už zbývalo „jen" asi 36 kilometrů! Z Čeladné na Pustevny jsem šla s chutí, ale pak přišel Čertův mlýn. A ten mě dorazil.

Když jsem ležela na zemi, šli kolem další závodníci a nabídli mi hroznový cukr. Řekli mi, že v tomhle stavu by to už sami dál nepřeháněli. A to byl pro mě zvláštní impuls. Od úplně cizích lidí, ale přitom tak trefný. Uvědomila jsem si, že asi opravdu nevypadám dobře.

I když mi ještě cestou na Pustevny párkrát proběhla hlavou myšlenka, že to do limitu určitě stihnu a že už je to „jen" 25km, tak tělo si řeklo dost. Protože těch pouhých 25 km znamenalo 5 hodin chůze/běhu. A to není „jen".

Nějak jsem se ještě dobelhala na Pustevny a tam už rovnou zamířila do Libušína a ani jsem se nešla pípnout. Vlastně ani nevím proč. Byla jsem úplně mimo.

🏁 Cesta, která nekončí v cíli

B7 pro mě nebyla jen o kilometrech a kopcích. Byla to cesta k sobě samotné. K hranici, kde už hlava nestačí a tělo odmítá poslouchat. Zjistila jsem, že i když jsem nedošla až do cíle, neznamená to selhání. Naopak. Každý krok, každá krize i každá slza byly součástí něčeho, co mě posunulo dál.

Byla to lekce pokory, síly i vděčnosti. Vděčnosti za lidi kolem sebe, kteří mě podrželi, i za to, že jsem si mohla na vlastní kůži zažít, co všechno dokáže vůle a srdce.

Taky jsem pochopila, že někdy je větší frajeřina umět to vzdát, než se zničit. Protože i když jsem si tu medaili neodnesla, odnesla jsem si něco mnohem cennějšího. Zkušenost, kterou už mi nikdo nevezme. A vím jistě, že i když B7 bolí, stejně bych se na tu startovní čáru postavila znovu.

Jaké doplňky výživy jsem používala

Power drink před aktivitou

V Edgaru máme nejlepší Power drink před aktivitou, který nakopne už na startu. Dodá energii, soustředění a potřebné živiny, aby se tělo mohlo do výkonu pustit naplno a nemuselo sahat do rezerv.

Iontový nápoj během závodu

V průběhu závodu jsem měla v lahvi náš iontový nápoj, který doplňuje minerály a zabraňuje dehydrataci.

Powergely - rychlý přísun energie

Pomohly mi Powergely. Rychlý zdroj energie, který posune o kus dál i v těch nejtěžších chvílích. Měla jsem s sebou různé příchutě, takže se mi nepřejedly, a hlavně jsem věděla, že na ně můžu spolehnout. Každý gel byl takové malé povzbuzení, které mě posunulo o pár kilometrů dál. Spolu s ionťákem tvořily perfektní kombinaci, díky které jsem zvládla běžet i po dlouhých hodinách v dešti a blátě.

Edgar Recovery drink

A i když jsem tentokrát nedošla až do cíle, věděla jsem, že regenerace je stejně důležitá jako samotný výkon. Proto jsem hned po závodě sáhla po Edgar Recovery drinku, který mi pomohl nastartovat obnovu svalů a doplnit energii. Ten pocit, když víš, že děláš pro své tělo maximum i po tak těžkém závodě, je k nezaplacení.