Ne každý čtenář našeho blogu je elitní ultra běžec. Právě naopak, spousta lidí teprve hledá odvahu postavit se podobné výzvě. Proto chceme přiblížit příběh člověka, který se na svou první Beskydskou sedmičku právě připravuje. Jak trénuje, co ho motivuje, jaké má obavy i očekávání. Příběh sportovce, který není profesionál, ale pro kterého je pohyb součástí života, způsobem, jak pečovat o fyzické i mentální zdraví, jak se cítit lépe v těle i v hlavě.

Pro mnoho běžců znamená právě první B7 zlomový okamžik, chvíli, kdy zjistí, že dokážou víc, než si mysleli. A my v Edgaru věříme, že sport je pro každého. Nejen pro profíky, ale i pro ty, kdo se chtějí posouvat dál, překonávat vlastní limity a objevovat, co všechno v nich je. Právě takové příběhy nás baví sdílet.

Představ se prosím našim čtenářům. Kdo jsi a co v Edgaru děláš?

Ahoj, jmenuji se Lucie Höfer, je mi 24 let a jsem součástí týmu Edgar už, dá se říct, druhým rokem. V Edgaru jsem pracovala už v roce 2023, poté jsem si dala pauzu a teď jsem se s radostí vrátila zpět. Mám na starost expedici objednávek, práci s klienty – tedy zákaznický servis, velkoobchod, účast na eventech a závodech, kde jsme jako partneři, péči o náš ambasadorský tým a spoustu dalších zajímavých úkolů, které se každý den objeví. Je to rozmanitá a pestrá práce v oblasti sportovní výživy.

Co Tě na téhle práci nejvíc baví?

Baví mě, že jsme malá firma, kde se kreativitě a vlastnímu názoru nekladou žádné meze. Zároveň je mi nesmírně příjemné pracovat v prostředí, které mi je blízké, sport je totiž velkou součástí mého života a v poslední době především trailový běh. Díky vlastním zkušenostem tak mohu zákazníkům lépe poradit s výběrem a používáním našich produktů.

Lidé, kterými se obklopujeme, vytvářejí prostředí, ve kterém je nám dobře, a když jsou to sportovci, platí to dvojnásob. Přesně takhle to vnímám i s týmem v Edgaru, parta pozitivních, aktivních lidí, díky kterým se člověk cítí skvěle.

Jaké máš koníčky a vztah ke sportu?

Pouto ke sportu ve mně bylo zakořeněné už od malička a za to vděčím hlavně svým rodičům, kterým bych tímto chtěla poděkovat. Dříve jsem se věnovala skokům na lyžích a později přešla na atletický víceboj. Co mi dnes přijde vtipné, je fakt, že jsem na atletice nesnášela dlouhé tratě.

Proč tě baví právě běh v horách?

Horský běh mě baví hlavně proto, že není tak stereotypní jako běhání po asfaltu. Člověk musí víc přemýšlet, kam šlápne, jaký krok bude následovat a celkově je to mnohem pestřejší pohyb. Navíc mám k horám silný vztah už od dětství, dříve spíš jako turista, ale postupně se z toho přirozeně stalo běhání.

Jaké závody už máš za sebou?

Jsem v tom nováček, takže mám za sebou teprve dva závody, LHUT (16 km) a 7 pohoří, zastávku v Orlických horách, která měřila 24 km.

Běžela jsi už někdy v noci, nebo bude B7 tvůj první noční závod?

B7 bude první závod, který poběžím v noci.

Proč ses rozhodla jít právě na Beskydskou sedmičku, takový extrémní závod?

Na start B7 jsem se byla podívat dva roky po sobě a loni jsme dokonce stáli i v cíli. Právě ten zážitek mě nejvíc motivoval, říkala jsem si, že bych tam jednou chtěla stát taky, ale tentokrát jako závodník. Dřív jsem k B7 neměla žádný silný vztah, spíš jen ten, že ji vždycky chtěl běžet můj taťka. Takže pro mě je to teď hlavně nová výzva, do které jdu s respektem, ale i s nadšením.

Jak vypadá tvoje příprava na B7, tréninkově, fyzicky i psychicky? A chystáš se trénovat i v noci?

Na B7 se snažím trénovat zhruba 5–6× týdně, i když ne každý týden vyjde úplně podle představ. Hodně jsem se inspirovala tréninkovým plánem od Honzy Kempy, který zveřejnil na svém HeroHero, připravil sedmiměsíční plán přímo na B7 a ten mi hodně pomohl. Jinak se snažím mít trénink pestrý a vyvážený, o víkendech vyrážím na delší traily v Beskydech, přes týden běhám, jezdím na bruslích, chodím do posilovny a občas si zajdu i zaplavat.

Psychická příprava u mě není nijak speciální, spíš si to srovnávám v hlavě, připouštím si, že se může stát cokoli, i něco, co nebudu moct ovlivnit. Nastavuju si reálné cíle a nechci se zbytečně stresovat. Přiznám se, že v noci jsem ještě netrénovala, ale mám to v plánu. Chtěla bych si během prvního srpnového týdne projít prvních 40–50 kilometrů trasy B7, právě v noci.

Na co se těšíš nebo naopak z čeho máš největší obavy?

Těším se na tu atmosféru kolem celého závodu, na start, energii ostatních běžců a samozřejmě i na ten pocit v cíli. Zároveň ale mám respekt. Nejvíc se obávám každého kilometru po padesátce, haha. A taky počasí, to bohužel nikdo z nás neovlivní.

Máš už rozmyšlenou výbavu a výživu na trať?

Ano, mám to už celkem promyšlené. Do vesty si beru náhradní triko, ponožky, vazelínu, dvě čelovky (ty jsou i v povinné výbavě), powerbanku, trailové hole, vak na hole, naše gely, kofeinové tablety a vodu. Z výživy spoléhám hlavně na Powerdrink+, powergely a kofeinové tablety. 

Jak ti pomáhá v přípravě to, že v Edgaru pracuješ?

Je pro mě skvělé pracovat v takovém prostředí, už jen to, že můžu lidem radit na základě vlastní zkušenosti, mi přijde jako to nejlepší, co může být. Mám všechny naše produkty několikrát vyzkoušené na sobě, takže se mi o nich mluví přirozeně a s jistotou. Zároveň mě těší, že je to právě Edgar, protože žádná jiná suplementace mi nikdy nevyhovovala tak dobře jako tahle.

Jak zapojuješ výživu a suplementy do tréninku?

Výživu a suplementy se snažím do tréninku zapojovat co nejvíc přirozeně a s ohledem na to, co mě čeká. Například teď o víkendu, když jsem šla 20 km trail, dala jsem si na snídani vaječinu (míchaná vajíčka), než jsem dojela pod hory, stihla jsem to v klidu strávit, a po prvních 5 km jsem si dala powergel. Po dalších 10 km druhý. Takových příkladů bych mohla uvést víc, ale obecně se poslední dva měsíce snažím připravit žaludek tak, aby ho během závodu nic nepřekvapilo. Co teď dělám téměř před každým tréninkem je, že si kolem 13:00 dám oběd a když vím, že půjdu běhat kolem 17:00, tak si kolem 16:00 dám dávku Powerdrinku+ a vyrážím na trénink právě s tímhle základem.

Běžecký batoh: Co by měl obsahovat?

Jak už jsem zmínila v jedné z předchozích odpovědí, pořadatelé stanovují povinnou výbavu, kterou musí mít každý závodník s sebou. Dál už je to ale hodně individuální, každý si musí zvážit, co považuje za důležité a bez čeho se na trati neobejde. Klíčové je taky dobře si naplánovat, kde a s čím na vás bude čekat support, pokud ho máte. I to výrazně ovlivňuje, co všechno je potřeba nést přímo v batohu.

A co oblečení?

Na tohle zatím nedokážu odpovědět úplně přesně, protože zatím netuším, jaké bude počasí. Pokud by bylo podobně jako loni, poběžím ve volných šortkách, kompresním triku a salomon ponožkách, které dobře odvádějí pot. Pokud ale budou hlásit déšť, rozhodně si do vesty přibalím nepromokavou bundu.

Co bys poradila lidem, kteří se na B7 chystají poprvé, stejně jako ty?

Pokud se na B7 chystáte poprvé, určitě doporučuju nepodcenit přípravu. Trénink v horách, chůze s hůlkami, otestovaná výbava (hlavně boty a batoh) a promyšlené jídlo i pití během závodu jsou naprosto klíčové. Mně osobně pomáhá trénovat v reálných podmínkách, ideálně si projít alespoň část trasy nebo si dát podobně náročný terén. A nezapomeňte ani na psychiku, hlava hraje obrovskou roli. Věřit si, rozložit si síly, netlačit na výkon hned od začátku a mít jasno v tom, proč do toho jdete. No a hlavně, užít si to. Protože ta atmosféra bude fakt neskutečná.

Jak vůbec v Edgar týmu vypadá příprava na tak velkou akci jako je B7?

Pro nás jako pro Edgar Power je B7 víc než jen sportovní událost, je to příběh o odhodlání, výzvě a vnitřní síle, která přesně odpovídá tomu, co jako značka podporujeme. Chceme být součástí výkonů lidí, kteří jdou až na hranu, a dát jim energii, když to nejvíc potřebují. Být součástí B7 jako sponzor je pro nás čest, protože právě tady se rodí silné příběhy a nezapomenutelné zážitky.

Co je pro tebe osobně největší motivací dotáhnout B7 až do cíle?

Věřím tomu, že slogan B7 „101 km, které ti změní život" je reálný. Když člověk dokáže něco takového zvládnout, může mu to určitým způsobem změnit život, nebo alespoň pohled na něj. Chci si dokázat, že to zvládnu. Že i když to bolí, mám v sobě sílu jít dál. Pro mě je B7 hlavně o překonání sama sebe a posunutí vlastních hranic.

Co ti běhání dává? Naučilo tě něco o sobě samotné?

Dřív pro mě bylo běhání hlavně o vypnutí a odreagování, protože u běhu většinou nad ničím moc nepřemýšlím. Ale teď cítím, že se to možná trochu změnilo. Začala jsem mít chuť znovu závodit. Když jsem v roce 2020 skončila s atletikou, byla jsem ráda, že mám závody za sebou a můžu si užívat jiný styl života. Předtím to totiž bylo jen o tréninku a soutěžích. Ale časem mi to začalo trochu chybět. Po svém prvním trailovém závodě jsem si říkala: tyjo, to je ono, to mě fakt baví. Nejde mi o výsledky, ani o to být v top 10 v republice. Jde mi spíš o ten vnitřní pocit a o atmosféru závodů jako takových. Samozřejmě bych se ráda výkonnostně posouvala dál, ale čistě kvůli sobě.

Co bys poradila těm, kteří chtějí začít s běháním po horách?

Nebojte se začít pomalu. Nikdo nevyběhne hory napoprvé. Důležité je udělat první krok, klidně procházkou do kopce, krátkým během v přírodě nebo jen tím, že si najdete chvíli pro sebe. Síla, odhodlání i kondice přijdou časem. A hlavně, nemusíte být nejrychlejší ani nejlepší, stačí být konzistentní. Každý máme jiné možnosti, někdo má víc času, jiný méně, ale i 2–3 tréninky týdně udělají obrovský rozdíl. Poslouchejte své tělo, buďte na sebe hodní a dejte tomu šanci. Horský běh totiž není jen o výkonu. Je o svobodě, přírodě a radosti z pohybu.

Lucce moc děkujeme za rozhovor a přejeme jí úspěšné dokončení její první Beskydské sedmičky. Její cestu budeme sledovat a moc jí na ní fandit.

Luciina cesta od atletiky k trailovému běhu ukazuje, že sport může člověka provázet celý život v různých podobách. Její příprava na první ultra závod je inspirací pro všechny, kteří zvažují podobnou výzvu.