Běh není jen sport. Je to cesta, která formuje tělo i mysl. Patrik Vebr o tom ví své. Po přechodu od fotbalu k běhu se postupně vypracoval mezi elitní české vytrvalce a nyní má v hledáčku další posun v kariéře. V rozhovoru nám přiblížil nejen svou cestu, ale i fascinující aspekty běžeckého života včetně přípravy a výživy.

Patrik a jeho milníky

• 🏆 Trojnásobný vítěz půlmaratonu v Praze
• 🥇 Úspěšný závodník na půlmaratonu v Pardubicích
• 🏃 Tréninkový objem až 210 km týdně
• 👑 Cíl zazávodit si pod pěti olympijskými kruhy

Povíš nám příběh, jak jsi s běháním začínal? (V kolika, kolik jsi tak uběhl, bavilo tě běhat od začátku? A jak tě napadlo začít běhat závodně? Mohla by to být zajímavá cesta.)

K běhání jsem se dostal skrz mého o 5 let mladšího bráchu Dominika. Zhruba od 1. třídy základní školy do 7. jsem hrál fotbal. Když jsem skončil, mamka mě poslala na trénink s bráchou, který tou dobou docházel do SKI klubu, kde veškerá letní příprava byla čistě běžecká, a navíc v regionu, odkud pocházím, funguje skvělý běžecký pohár ISCAREX cup a téměř každý víkend se pořádá nějaký běžecký závod. V rámci přípravy na lyže jsme tedy závodili i v běhu, a to jsem si vcelku rychle oblíbil. Bavilo mě vidět svůj progres a touha být lepší a lepší byla čím dál větší. Po protrpěné zimě na dvou prkýnkách bez hran, kterým jsem absolutně nerozuměl :D, jsem měl jasno, že chci pouze běhat, a díky Vojtovi Vondrovi a Vojtovi Mlynářovi jsem přešel do atletického oddílu v Ústí nad Orlicí do tréninkové skupiny pana Vencla a začala velká jízda.

Pamatuješ si na moment, kdy jsi poprvé uvěřil, že maraton zvládneš uběhnout a že bys mohl zvítězit?

Maraton se mi zatím vyhrát nepodařilo. Doposud jsem závodil spíše na kratších distancích, ale výhledově se na maraton chci 100 % zaměřit. Vlastně to ani není o tom, jestli uběhnout nebo neuběhnout, věřím, že lidské tělo dokáže neuvěřitelné věci a je spíše na hlavě, jak je člověk silný.

Máš nějaké vlastní rituály nebo tajné obchodování sám se sebou, které tě drží v těžkých chvílích během závodu?

V závodě se snažím na nic nemyslet a jen se dostat do flow. Před závodem ale nějaké rituály mám. Patří mezi ně určitě double espresso a oholené nohy.

Co tě o sobě běh naučil, co bys nikdy nezjistil?

Asi to, že jsem poměrně dost cílevědomý a že se v dlouhodobém měřítku jen tak lehce nevzdávám. Snažím se hledat různé cesty a vytvářet příležitosti. Za to jsem určitě rád.

Byl někdy okamžik, kdy jsi chtěl se vším seknout?

Určitě. Několik. Ale i tak v hloubi duše vím, že ještě ne. Že jsem ještě zdaleka neukázal to, co chci, a nebyl bych sám se sebou spokojený, kdybych to vzdal.

Po posledních několika úspěšných maratonech tě čeká další: S jakým cílem do něj jdeš?

Po jarních půlmaratonech v Praze a v Pardubicích mě nyní čeká sezóna na dráze. Rád bych si posunul své osobní rekordy na kratších distancích, aby bylo na čem stavět i na těch dlouhých tratích.

Změnilo se po tolika úspěších tvé vnímání vítězství – co pro tebe dnes znamená "vyhrát"?

Pro příklad, letos jsem půlmaraton v Praze vyhrál potřetí v řadě, nejemotivnější bylo ale jednoznačně právě to první vítězství. Pamatuju si, jak jsem stál na bedně, hrála česká hymna a já měl i slzy v očích. Byl to krásný pocit si takhle uvědomit, že jednak stojím tam, kde stáli ti, které jsem tak ohromně obdivoval a nechápal, jak je možné, že tak rychle dokážou běhat, a také si uvědomit to, že to, co děláme, má smysl a že to děláme správně.

A jaký máš cíl do budoucna?

V první řadě zůstat zdravý – to je základ. A pokud vše půjde, jak má, tak bych si chtěl zazávodit pod pěti kruhy.

Přemýšlíš nad něčím, když běžíš?

Ano i ne, v závodě je ideální již zmiňovaný flow stav, kdy člověku hlavou neběží žádné myšlenky a jen dává jednu nohu před druhou. Na druhou stranu naběhám v přípravě až 210 km týdně a to se člověk nevyhne nejrůznějším myšlenkám.

Jakou roli hraje výživa během závodu a co konkrétně používáš (gely, nápoje atd.)? Myslíš, že se dá běžet i bez nich?

Stravu obecně jsem se v posledním roce a půl snažil hodně optimalizovat a rozdíl cítím obrovský. Kromě tréninku jsou dle mého dva základní pilíře, které tvoří výkon, a to je právě kvalitní, správně nastavená strava a spánek. Vlastně si už ani nedovedu představit, že bych měl nějaký těžší trénink a neměl v hlavě strategii, kdy si dám gel a kdy budu pít, aby mi energie v tréninku vydržela celou dobu. A po tréninku se samozřejmě těším na recovery drink, který mám připravený s sebou. Abych ale odpověděl na otázku, tak běžet se bez toho všeho určitě dá, ale tělo se bude zbytečně trápit, výkon nebude tak kvalitní a ještě se nám prodlouží doba regenerace.

Jak vypadá tvá příprava na maraton, při něm a po něm, co se výživy týče?

To je hodně obsáhlé téma. Pro lidi, které by to zajímalo, si mohou přečíst tento článek, kam jsem své doposud nasbírané zkušenosti shrnul: https://www.edgarpower.cz/news/vyziva-na-maraton-tipy-od-profesionala-patrika-vebra

Máš nějaký vzkaz pro někoho, kdo zvažuje, že by maraton zkusil poprvé?

Maraton je obrovský zážitek a velká životní výzva. Pokud o tom uvažujete, určitě do toho jděte, ale dejte si čas na pořádnou přípravu (ideálně pod vedením zkušeného trenéra, který vás 100 % připraví). Maraton si zaslouží respekt, nejde ho "jen tak" uběhnout bez tréninku. Ideální je mít už zkušenosti z kratších závodů, třeba 10 km nebo půlmaratonu, abyste znali svoje tělo a věděli, jak reagujete na delší vzdálenosti. Klíčem je trpělivost, důslednost a poslouchat svoje tělo. Když se ale připravíte pořádně, odměnou vám bude pocit v cíli, na který nezapomenete do konce života.

Patrikovi moc děkujeme za rozhovor a přejeme mu spoustu úspěchů v běžecké kariéře. Jeho cestu budeme sledovat a moc mu na ní fandit.

Patrikova cesta od fotbalu k běhu ukazuje, že s odhodláním a cílevědomostí lze dosáhnout nečekaných úspěchů. Nyní má před sebou nové cíle - posunout osobní rekordy na kratších tratích a v budoucnu možná zazávodit pod olympijskými kruhy.