"Hlavně v tom, že jsem byl už před závodem vnitřně smířený s tím, že budu asi bojovat maximálně o třetí místo, a to v lepším případě, pokud mě dříve nevyřadí ze hry zranění, které jsem si letos s sebou přivezl. Toho jsem se bál nejvíc a bohužel jsem podstatnou část závodu myslel hlavně na to a nesoustředil se na výkon samotný."

"LH24 je vždy o obojím. Jen fyzická připravenost nestačí a samozřejmě jen hlavou závod neodběhneš. Musí být vyladěné obě stránky, ale v průběhu závodu se to může rozcházet spolu s krizí – fyzickou nebo psychickou. Silná vůle je ale u tohoto závodu nezbytností a často převáží nad fyzickou stránkou. Byl to už můj pátý ročník, a dobře jsem tak věděl, do čeho jdu a co lze očekávat. Zároveň jsem i přes všechny problémy cítil lepší formu než předchozí rok, což potvrzovala i čísla z tréninků. To mi dodávalo odhodlání."

"Držet se, pokud možno, na reálný dostřel třetímu místu a bojovat o medaile. Nebláznit, držet si svůj threshold do kopce, snažit se šetřit stehna v úvodních okruzích v sebězích a maximálně eliminovat čas strávený v depu. Závod se vždy nějak vyvíjí a je dlouhý, takže je třeba být trpělivý. Rozhoduje se vždy až v poslední třetině, v nočních hodinách. Tam stojí závod nejvíce sil, fyzických i morálních."

"Ne, naštěstí ne. Cítil jsem se celý závod poměrně dobře, takže takové myšlenky mě letos minuly."

"Snažím se nevnímat závod jako celých 24 hodin. Pro mě je každý okruh samostatná výzva a vždy se soustředím právě na něj. Až v závěru začnu počítat, kolik kol je reálně zvládnutelných a kolik jich mám ještě před sebou. V každém okruhu se maximálně soustředím na tempo, doplňování energie a vlastní pocit. Pozornost si odvádím třeba tím, že si různě pojmenovávám místa na trati nebo lidi, které opakovaně potkávám."

"Za ty roky už mám obecnou vytrvalost na určité úrovni a mohu se na ni spolehnout. Pochopitelně, nabíhání objemů je pro mě zásadní i proto, že se už s ohledem na věk asi rychlostně a silově moc posouvat nebudu. Letos to bylo před LH24 hlavně o nabírání výškových metrů, a to nejen během, ale i na skialpech, kole nebo běžeckém pásu. Co mi naopak chybělo, byl trénink seběhů. Byl v plánu, ale zranění mě limitovalo."

"Plán byl v depu vždy sníst pár soust pevné stravy – rýže, těstoviny nebo brambory – aby byl žaludek klidnější a měl pocit sytosti. Do každého kola jsem vybíhal se dvěma 200ml softlaskami ve vestě. V jedné byl sacharidový PowerDrink a v druhé Sprite nebo cola, které jsem vypil během výstupu. Na vrcholu Lysé jsem se pak snažil dostat do sebe gel nebo kousek tyčinky, abych doplnil alespoň trochu energie do seběhu."

"Návrat do normálního života je realita a přirozeně mám pracovní i rodinné povinnosti, které nezajímá, že jsem na rozpadnutí. Musím fungovat. Není to jednoduché, ale za ty roky jsem se to naučil zvládat. Regenerace je samozřejmě velmi důležitá. Týden po závodě toho příliš nenaběhám a spíš se snažím odpočívat a nabírat síly. Organismus je extrémně vyčerpaný a návrat do normálu se počítá spíš na týdny než na dny. Nesmí se nic uspěchat, jinak hrozí zranění nebo další potíže, které mohou negativně ovlivnit celou sezónu."

"Za tu dlouhou dobu, co podobné závody absolvuji, jsem se s podporou rodiny naučil fungovat tak, aby to nenarušovalo rodinný život ani pracovní povinnosti. Velkou výhodou je, že jsem v práci tak trochu pánem svého času a mohu si pracovní program do jisté míry uzpůsobit a vyjít vstříc svým potřebám."

"Vše bude záviset na mém zdravotním stavu a na tom, jestli se podaří vyřešit potíže, které mě sužují už více než rok a limitují mě. Doufám, že ano. Pak se budu těšit na závody ve Francii (Eco Trail Paris 120K), Polsku (Sztafeta Gorska 75K), Slovinsku (UTVV 110K a JUTR 120K) a v Itálii, kde mě čeká jeden z vrcholů sezóny – Lavaredo Ultra Trail 125K. V Rakousku pak Grossglockner Ultratrail 55K. V ČR se postavím na start LHUT, Valašského hrbu, Jesenického maratonu a možná B7. Určitě ještě doplním nějaké závody v říjnu a listopadu, možná na Mallorce nebo v Itálii."