Tomáš Brauner, Gruzie a fly to ski
Kavkaz. Pohoří, které se táhne podél rusko-gruzínsko-ázerbájdžánsko -tureckých hranic a vytváří pomyslnou hranici mezi Evropou a Asií. Je monumentální, obrovské a takřka neosídlené. Pro nás se stalo ideální destinací pro freeriding speedriding a disciplínu, která ještě nemá ustálené jméno a je kombinaci dvou sportů, můžeme ji nazvat fly to ski. Nejde ani o novou disciplínu, jako spíše o spojení dvou atraktivních sportů – lyžování a létání. Je to vlastně heli-ski, kde místo vrtulníku použijete paraglidový padák a pomocí termiky se vyvezete na vrcholky hor, které potom můžete sjíždět.
V posledních letech vývoj vybavení jak lyžařského tak létacího se ubírá směrem nejen vyšší kvality, ale i nižší váhy. Rok od roku se výkony posouvají, to co bylo před pár lety nereálné, se dnes plní a my můžeme posouvat mety a plnit si ty nejúžasnější sny.
Výprava odstartovala v Praze na letišti, směr Istanbul a z Istanbulu doTbilisi. Z Tbilisi jsme pak jeli předem domluveným hotelovám taxi do horského městečka Gudauri
Překvapení nás čekalo hned po příletu do Tbilisi, domluveneé taxi bylo „malé ale kultovní“ osmimístné Misthubishi Delica. Nás bylo sedm, každý si táhl povolených 30kg lyží + 30kg zavazadel. Po hodinovém tetrisu v děšti, jsme opravdu vše naložili a na vlastní oči se přesvědčili, že tady opravdu nic není nemožné. Malé zaprášené, pod váhou kymácející se auto vyrazilo a odstartovalo tak naše 14- ti denní dobrodružství.
V Gudauri na nás čekalo menší lyžařské středisko. Většinou jsme využívali lanovek abychom se dostali z 1000m do takřka 3000mt. Pak jsme díky svým chodícím lyžím dělali výpady na okolní kopce s čerstvý sněhem a sjížděli je. V případě letového počasí jsem v podstatě kdekoli mohl odstartovat a letět přes údolí dál s resortu na kopce které byly netknuté. Tam se mohli dostat jen skialpinisté, po svých ze dna údoli (1700mt)až do 2900mt Nebo účastníci Heliskiingu. Heli-skiing lyžování kde využijete vrtulník aby jste se dostali na horu a mohli jet dolů. To samé jde ale i s padákem a šetříte přírodu a určitě i peníze.
Proč jsem si vzal sebou křídlo kategorie EN- A,B Už před dvěma lety jsem si v podstatě náhodou vyzkoušel EN-A křídlo v malé velikosti 16mq. S plošným zatížením více jak 4,6kg/m je křídlo díky své zvětšené dynamičnosti už v kategorii EN-C. Stále mu ale zůstává bezpečnost a hravost. Létaní na něm je zábavné hned z několika důvodů, je jednoduché na pilotáž, díky velkému plošnému zatížení je reakce na řízení rychlá v kombinaci s malou štíhlostí se obratnost zvýší a vy se dokážete otáčet na pětníku. Je to jako řídit motokáru, prostě zábava a protože v horách jsou většinou silné termické podmínky, není výkon padáku důležitý. A taky pokud lítám pro radost chci mít radost i na hoře, nejen v hospodě u pivka. Další nespornou výhodou je jednoduchost startu. Pokud někdo startoval ze zasněžených kopců, za větru a navíc s lyžemi na nohách ví o čem mluvím. Poslední výhodou je skladnost. Objem mého lavinového batohu, (což je batoh, který ve svých útrobách má instalovaný Airbag s objemem po naplnění vzduchem až 200l. Ten slouží lyžaři v případě utržení laviny jako záchranný „vor“ který ho v ideálním případě udrží na povrchu valící se masy sněhu) je 34l velký a vleze se do něj padák i ze sedačkou + litr tekuté stravy Edgar. Tu jsme požívali jako zdroj energie na celý den. Šlapat do kopců v takové nadmořské výšce chce docela dost energie, takže strava pro takový celodenní výlet je důležitá a nesmí podcenit, myslím že na vepřových řízcích by to šlo hodně stuha:-) Lyže boty a vázaní jsou uzpůsobeny pro chůzi a jsou velice lehké. Moje prašanovky, které jsou dostatečně široké a dlouhé tak aby se mě na nich ve volném terénu krásně jezdilo váží jen 1,4kg na chůzi si na ně nalepím tzv. Tulení pásy, nejsou to oholená břicha tuleňů ale směs syntetických vláken a moheru, což je jemná a odolná vlna horských koz z severní Afriky. Kozy s severní Afriky totiž nejméně kloužou po sněhu a o to právě u stoupacích pásů jde. Komplet lyžařské vybaveni tedy váží kolem 6-7kg + batoh s air bagem 3,5kg a padák PI-2 a sedačka 2,2kg a na příští výpravu přibude ještě záložní padák + 1 kg
Počasí nám během našeho 14 denního pobytu přálo a většina dní byla slunečných a i letových.Kdo mluví Rusky má v těchto končinách velkou výhodu. Mimo město je vám angličtina k prdu, ale taková vodka a slovník ruštiny je tady sbližovací základ. Čím více pijete tím více jste všem místním bližší. Co mě na Gruzii nejvíce překvapilo byla příroda, Alpy se v porovnání s Kavkazem alespoň v této oblasti zdají být malé. Co mě naopak nemile překvapilo byl vztah k ní. Hotelový septik jen tak odtékající na louku, nepořádek a často zamračené tváře místních, kteří to tu na jednu stranu asi nemají jednoduché a ve své zaneprázdněnosti vůbec nevnímají krásu kterou kolem sebe mají. A na závěr, Gruzie opravdu stojí za výlet