Podmínky byly vážně kruté, říká o MS Spartan Race Richard Hynek
Mistrovství světa ve Spartan Race je výzvou samo o sobě. Tentokrát se ale kvůli počasí proměnilo v naprosté peklo! Během jediného zářijového dne totiž teploty u kalifornského jezera Tahoe klesly o 25 stupňů. Z letního závodu byl náhle zimní. Jak si s tím poradil český reprezentant Richard Hynek?
Co přesně se před startem stalo?
Pořádně se ochladilo. Během chvíle klesla teplota o 25 °C. Jeden den bylo sluníčko a 23 stupňů. Druhý den najednou -2 °C. Do toho nasněžilo a pršelo, takže podmínky vážně kruté. Ta náhlá změna teploty závod hodně ztížila. Pořadatelé říkali, že se ještě nestalo, aby závod nedokončilo tak vysoké procento účastníků.
Když jsi ráno viděl za oknem to počasí, neuvažoval jsi, že do toho nepůjdeš?
Do závodu bych šel za každého počasí. Nevím, co by se muselo stát, abych se ani nezúčastnil. Ale je pravda, že horší počasí si ani nedovedu představit, protože zimu nemám rád. Ráno se mi do toho moc nechtělo.
Ani takové počasí ale neodradilo organizátory, aby vás nahnali do vody.
Nejdřív byla jedna vodní překážka, kdy jsme se ponořili jen do půl těla. Horší ale bylo minutové plavání. Voda byla velice studená. A když jsme vylezli, opřel se do nás ještě silný vítr.
Dá se s takovou zimou vůbec nějak bojovat?
Trošku jsem podcenil oblečení. Měl jsem si vzít sáček kvůli převlečení. Je to pro mě ponaučení, že je lepší minutu ztratit převlékáním, kdy si sundáš oblečení, vlezeš do vody a zase se oblečeš. Naštěstí to neovlivnilo můj výkon, ale byl jsem celý promočený a byla mi zima.
Pomohl ti Edgar?
Určitě! Závod trval přes dvě hodiny a bylo přesně znát, jak mi to postupné uvolňování energie pomáhalo. Na začátku jsem si prošel nějakou krizí, kterou jsem překonal a pak už jsem až do cíle závodníky jenom předbíhal. Nikdo mě nepředběhl a kdyby byl závod o něco delší, dopadl bych ještě líp.
Kolikátý jsi doběhl?
Skončil jsem na 14. místě, což beru. S výsledkem jsem spokojen, ale s výkonem ne. Chtěl jsem udělat top 20. Kdyby se povedla top 10, bylo by to boží. Ale zima a převýšení udělaly svoje, takže se mi běželo nejhůř ze všech letošních závodů.
Jaké bylo u Lake Tahoe prostředí?
Závod se konal ve Squaw Valley v Kalifornii, kde se v roce 1960 uskutečnily zimní olympijské hry. Samotná trať byla hodně kopcovitá. Jednou jsme vystoupali na kopec, který má vrchol ve výšce 2 600 m n. m., podruhé jsme šli do 2 450 metrů. Takže počet nastoupaných metrů byl velký. Terén byl ale pěkný, běžecký. Trať tvořily singltreky.
Jak ti seděla?
Ten profil nebyl pro mě, protože se hned od startu šlo šest nebo sedm kilometrů do kopce. V tu chvíli jsem byl na nějakém 52. místě a běželo se mi hrozně špatně. Jinak ale trasa vedla nádhernými místy v přírodě, vlastně celé místo konání bylo krásné.
Jaká se u Lake Tahoe sešla konkurence?
Asi největší, jaká mohla být. Z Ameriky byli všichni. Chyběli jen někteří evropští závodnici jako Sergej Perelygin, který nedostal vízum.
Jaké máš další plány?
Za měsíc mě čeká mistrovství světa v Trifectě v řecké Spartě, kde se poběží Sprint, Super a Beast. To je můj největší cíl pro tuhle sezonu a chtěl bych skončit v nejlepší pětce.
Tušíš, co tě tam čeká?
Trasy ještě nejsou zveřejněné, ale předpokládám, že budou podobné jako loni. Takže méně převýšení, běh olivovými sady a teploty kolem 30 stupňů, což mi vyloženě sedí. Navíc je tam parádní atmosféra a probíhá se i centrem města, což je super zážitek. Nezapomenutelný závod!
