Po závodě tělo i dva dny nefunguje, říká triatlonista Martin Olšan
Často je z tréninku tak zničený, že sotva chodí. Kvůli triatlonu prakticky nemá čas na jiné záliby. Přesto kombinace plavání, cyklistiky a běhu Martina Olšana zcela pohltila. A dokonce se dokázal kvalifikovat na mistrovství světa v polovičním Ironmanu, které se uskuteční v listopadu na Novém Zélandu. „Rád bych se tam umístil v nejlepší pětce,“ říká 32letý triatlonista, který se narodil v Praze, ale nyní žije v Bratislavě.
Martine, doba teď sportování úplně nepřeje. Jak v těchto dnech trénuješ?
Je to takové složitější, ale nám triatlonistům vyhovuje alespoň to, že dál můžeme venku běhat a jezdit na kole. A když to počasí nedovolí, sedneme doma na trenažér. Bazény jsou ale bohužel na Slovensku stejně jako v Česku uzavřené, takže plavání trénujeme jen na suchu – posilujeme, taháme odporové gumy a děláme různá cvičení.
Dal bys lidem nějaký tréninkový tip na tohle náročné karanténní období?
Poradil bych jim, ať se zaměří na své zdraví a nic neriskují. Času máme dost, ale zdraví jenom jedno, takže trénink může počkat. Zatrénovat si můžeme doma. Zároveň by ale nebylo dobré jen sedět a naříkat, důležité je zůstat pozitivní.
Triatlonová sezona je přerušena, závody se ruší nebo odkládají. Není to trochu demotivující – trénovat bez jasného cíle?
Úplně příjemné to samozřejmě není, ale v triatlonu je obvyklé, že člověk trénuje třičtvrtě roku a pak tři měsíce závodí. Takže tréninků bylo vždycky víc než závodů. U mě je navíc dobré, že cíl téhle sezony mám naplánovaný až na listopad.
Takže směřuješ k mistrovství světa v polovičním Ironmanu, které se uskuteční na Novém Zélandu? S jakým cílem na závod pojedeš?
Je to přesně tak. Protože příprava i tréninky probíhají nad očekávání dobře, tak bych se rád umístil ve své věkové kategorii 30-34 let v nejlepší pětce, ale vím, že to nebude jednoduché, protože zrovna tahle kategorie je hodně našlapaná. Myslím, že by to pak v age groups mohlo celkově stačit na elitní dvacítku. (Startovní pole se při triatlonových závodech dělí na profesionály a amatérské závodníky, kteří jsou pak dále rozděleni do věkových kategorií – age groups, pozn.)
Za loňský rok jsi v Česku nastoupil k jedinému závodu. Na skvěle obsazeném Challenge Prague jsi skončil mezi českými závodníky na pátém místě. Proto se chci zeptat, jak je postaven tvůj závodní kalendář?
Já jsem se přestěhoval do Bratislavy, kde trénuji i pracuji s triatlonovým Prestigio Realiz Teamem. Z toho důvodu objíždím v první části sezony spíše slovenský pohár a v Česku závodím jen tehdy, když mi to vhodně zapadá do kalendáře. Na Slovensku absolvuji krátké závody ve sprintu kvůli rychlosti, kromě kterých pak jezdím na poloviční závody série Ironman ve světě, kde je konkurence i celková kvalita organizace nesrovnatelně vyšší.
V dlouhém triatlonu mají závodníci jeden velký sen – účast na mistrovství světa série Ironman na Havaji. To tě zatím neláká?
Havaj by měla lákat každého triatlonistu. Mě láká také. Ale mám pocit, že jakmile přejdu ze středních tratí (1,9 km plavání – 90 km kolo – 21 km běh) na dlouhé (3,8 – 180 – 42), tak už nebude cesty zpět. A já podle tréninku pořád zrychluji ve všech disciplínách, proto se s přechodem nechci unáhlit. Havaj v plánu mám, ale teď nemohu říct kdy. A až tam jednou pojedu, nechci, aby to byl jen výlet, ale pokusím se tam o dobrý výsledek.
Jakého svého úspěchu si v tuhle chvíli nejvíc ceníš?
Určitě letošního výsledky z Ironmanu 70.3 v Ománu, kde jsem obsadil třetí místo ve své věkové kategorii a z osmi set závodníků jsem celkově skončil v nejlepší pětce.
Závod v Ománu pro mě byl celkově nejhezčím triatlonovým zážitkem v životě. Je to blízký východ, úplně jiná kultura, lidé se k nám chovali ohromně přátelsky, rádi si s námi povídali a celý ten týden se nesl v hodně pozitivním duchu. Při závodu tam na každého závodníka připadal jeden dobrovolník, chovali se k nám jako k profesionálům a organizačně to bylo skvělé, i když se jednalo teprve o druhý ročník.
Neuvažuješ o tom, že bys přešel z age groups mezi profesionály?
Už jsme to s trenérem řešili, on byl pro, abych to zkusil už letos. Ale protože jsem se kvalifikoval v age groups na mistrovství světa v polovičním Ironmanu, tak jsem to zatím neměnil. Ale pokud se mi ještě zvedne výkonnost, příští rok už bude zbytečné zůstávat v age groups.
Jak řešíš výživu při závodech ve středním triatlonu, které trvají přes čtyři hodiny? Co si dáváš před závodem?
Při posledním závodu v Ománu jsem byl nadšený z toho, jak perfektně funguje Edgar. Dal jsem si ho před startem, na trať jsem pak měl připravené gely, ale už jsem je vůbec nepotřeboval, protože energie jsem měl dost a nechtěl jsem zbytečně zatěžovat žaludek. Takže jsem pil jenom ionťáky. Takhle bych to rád praktikoval i v budoucnu.
Jakou příchuť Edgaru máte nejradši?
Ještě jsem nevyzkoušel všechny, ale nejčastěji si dávám meloun, který mi chutná. Proto tu mám čtyřkilový pytel.
Sáhnul sis někdy při závodě na úplné na dno?
Nebylo to jenom jednou. Když je při polovičním Ironmanu vedro, což často bývá, tak počasí bere hodně sil. Sice mě nikdy nemusela odvézt sanitka přímo z trati, vždycky jsem se nějak zmátořil a závod dokončil, ale pak jsem třeba dva dny nefungoval. Jen jsem ležel, jedl, pil a čekal, až se tělo vrátí do normálu.
Začínal jsi jako atlet. Proč sis pak vybral triatlon, který nejenže hodně bolí, ale ještě stojí hodně času na trénink?
V 19 letech mě přestalo bavit kroužit na dráze a potřeboval jsem nějaký nový impuls. Zkusil jsem triatlon, což všechny překvapilo, protože já byl spíš línej atlet, který těžil ze svého talentu. Jenže i když je triatlon mnohem větší dřina a odříkání, tak člověka úplně pohltí. Často jsem zničený a sotva chodím, nemám na skoro nic jiného čas, ale stejně mě to uspokojuje. Těším se na každý trénink a užívám si každý den. Neumím si ani představit, že bych triatlon nedělal.
