Extrémní mise: přeběhnout Norsko z jihu na sever
Zní to šíleně. Petr Pavlíček se chystá sám přeběhnout celé Norsko. Z jihu na sever. Odstartuje koncem července a svou cestu by chtěl uzavřít do konce září. „Vychází to přibližně na padesát kilometrů denně,“ říká talentovaný filmař a ultramaratonec, který bude spoléhat také na energii z Edgaru.
Petře, co přesně tě ve Skandinávii čeká?
Poběžím z jihu Norska na sever, což je dobrodružná výprava, která se jmenuje Norge på langs neboli „Norsko na délku“. A protože jsem víc filmař než běžec, budu se snažit celý projekt co nejlépe zachytit na fotkách a ve filmu. Tím pro mě bude cesta ještě náročnější – už tak extrémní běh budu muset skloubit s natáčením.
Takže asi na sever nejedeš sám, že?
V týmu jsou tři lidi a pes. Cestovat budou v doprovodném voze. Mám cestu rozdělenou do etap, takže se budeme různě na trase potkávat. Čekají mě ale také úseky, na kterých budu třeba tři dny úplně sám.
Máš představu, do čeho jdeš a jak to bude tvé tělo snášet?
Bavil jsem se o tom s daleko lepšími běžci, než jsem já. A všichni mi řekli, že to je strašný masakr. Například Pavel Paloncý mi řekl, že když se nezraním, nebudu mít zánět šlach nebo nějaké únavové zranění, tak je reálné to dokončit. Ale taky se mohou stát věci, které člověk neovlivní a pak sejde z mého plánu absolvovat 50 kilometrů denně. Ono totiž padesátka v Norsku není jako padesátka v Beskydech. Tím spíš, že se budu snažit vyhýbat všem cestám a asfaltkám. Naopak mám naplánovanou cestu přes hory, kde bude třeba nutné třeba brodit ledovcové řeky.
Čeho se na té cestě nejvíc obáváš?
Asi věcí, které nemůžu ovlivnit. Například loni jsem naplánoval přeběh Kungsleden ve Švédsku, ale třetí den jsem si zvrtnul kotník a bylo po akci. Můžu být sebepřipravenější, ale pak se stane něco podobného… Nikdo také neví, co se stane s tělem po měsíci takové zátěže. To nikdo v mém okolí nezažil. Nevěděli ani velmi dobří běžci, kterých jsem se ptal.
Tušíš, jaký úsek cesty bude nejobtížnější?
Vím to úplně přesně. Bude to kousek za polárním kruhem, kde je Norsko nejužší. Spousta lidí tenhle 170km úsek obchází Švédském, protože je tam cesta schůdnější. Ale já bych chtěl zůstat v Norsku. I když je tam skalnatá, hornatá oblast s ledovcovými stěnami. Bez silnic, bez jakékoliv infrastruktury, bez mobilního signálu. Existuje málo záznamů o tom, že tudy někdo prošel, protože to je velmi neschůdné. Já tam budu začátkem září, kdy je možné, že napadne sníh a cesta tudy bude úplně nemožná.
A co zvířata?
V Norsku žijí medvědi i vlci, ale neznám jediný případ, kdy někoho napadli. Jsou strašně plaší. To není jako na Slovensku. Já byl na severu více než třicetkrát, ale zatím jsem viděl maximálně jejich stopy.
Jak máš vyřešené stravování?
Loni na Kungsledenu jsem poprvé vyzkoušel Edgar, který mi maximálně vyhovuje. Cítím se po něm dobře, vydržím běžet dlouho a nemám potřebu ničeho jiného než vody. Neběžím žádný závod, tak si neberu gely, ale budu se snažit jíst běžná jídla připravená z klasických surovin.
Máš připravené i nějaké regenerační pomůcky?
Budu se snažit plavat, protože v zimě jsem si při freeridu zranil rameno. Myslím, že ta studená jezera by mohla mít regenerační efekt.
Jak dlouho jsi vlastně cestu plánoval?
Poprvé jsem o tomhle projektu slyšel v roce 2013 od jedné norské lezkyně. Tehdy jsem ještě neběhal a přišlo mi to úplně bláznivé. Když jsem v roce 2015 začal běhat, můj pohled na vzdálenosti se změnil. Do Norska navíc jezdím několikrát ročně. Tak jsem začal uvažovat o tom, že přeběhnout ho z jihu na sever by bylo husté. Jediné pravidlo Norge på langs přitom zní: dostat se z jihu na sever vlastními silami. 95 procent lidí to chodí pěšky nebo na lyžích. Někdo jezdí na kole. Jeden člověk to jel na kolečkových bruslích a jen jeden to zatím běžel. A ten člověk to celé absolvoval po asfaltce, což je pro mě šílení představa – po E6 jezdí milion aut. Já si ale vybral cestu, která vede přes nejhezčí místa, i když je o 200 kilometrů delší.
Bude možné tvou cestu někde sledovat?
Informace a fotky z cesty bude pravidelně nahrávat na můj web bernartwood.cz.