Chcete se zlepšovat? Běhejte méně, ale kvalitněji, radí Mára Causidis
Z kamarádského hecu se stala záležitost, která Marku Causidisovi změnila život a nasměrovala ho na cestu mezi nejlepší ultratrailové běžce v Česku. V roce 2012 se totiž jako ryzí amatér postavil na start stokilometrové Beskydské sedmičky. Zalíbilo se mu to. „Když jsem po 22 hodinách přišel do cíle, říkal jsem si, že mě to docela bavilo,“ vypráví 29letý běžec z Beskyd, který jen o čtyři roky později na stejné trati zvítězil a za další tři roky vytvořil traťový rekord a získal titul mistra republiky!
V jaké jsi byl kondici, když ses postavil na start poprvé?
Odmalička jsem sportoval, závodně jsem hrál fotbal. Zakopal jsem si dorosteneckou ligu, zahrál jsem si futsalovou ligu. Ale co se týče běhání, tak s tím jsem začal pár měsíců před závodem, chodil jsem tak dvakrát třikrát týdně do deseti kilometrů. Ryzí hobík.
Jak tě napadlo se z takového „netréninku“ postavit na start jednoho z nejdelších závodů v Česku?
Vyhecovali jsme se ještě s dalšími třemi kamarády. Slyšeli jsme o B7, tak jsme si řekli, že to nějakým způsobem ujdeme. A fakt jsme to spíš ušli. Z kopce jsme sice popoběhli, ale nahoru jsme šli a na každém vrcholu pak chvíli poseděli. Užívali jsme si to. Když jsem přišel do cíle, říkal jsem si, že mě to docela bavilo. Začal jsem se běhu více věnovat a přes zimu jsem se hodně posunul.
Od kdy tedy trénuješ systematicky?
Začal jsem víc běhat v roce 2013, tedy ve svých 22 letech, ale stále jsem hrál závodně fotbal. Prvních pár let jsem se připravoval sám, ale v roce 2016 mi začalo být jasné, že na to sám nestačím. Pak mě začal trénovat Zdenda Kříž.
Seš důkazem toho, že s ultraběhy je možné začít v jakémkoliv věku, i když člověk nemá atletickou průpravu?
Tím jsem si úplně jistý. Ale je pravda, že mi atletický základ chybí. Když běžíš závod na šest nebo třeba deset hodin, tak už se o atletiku úplně nejedná, ale pořád je to běh. A když se dokážeš pohybovat tak, aby to připomínalo běh, dává ti to velkou výhodu. Ale naštěstí si nemůžu úplně stěžovat, protože v ultra komunitě jsem docela rychlý.
Dlouho jsi trénoval sám, takže jsi určitě probádal i spoustu slepých uliček. Čemu by se podle tebe měli rekreační běžci určitě vyhnout?
Dneska se pořád všichni honí za spoustou kilometrů, ale zapomínají na kvalitu. I já jsem takhle začínal, naštěstí mi ale brzy poradili zkušenější běžci, kteří řekli, ať klidně běhám méně, ale více se zaměřím na kvalitu. Bez ní se nejde posunout. Jenže ono je jednodušší i komfortnější takové tréninky běhat, než si prošít nohy na intervalech.
Dá se to vztáhnout i na horské běhy?
Jasně. V Beskydech spousta lidí trénuje stylem, že stoupají na Smrk nebo Lysou horu – nahoru jdou a dolů běží. V objemové přípravě je tohle dobré, ale takhle to nejde dělat celý rok. Tohle je přesně ten trénink, který je až tak nikam neposune. Radši ať si dají úseky, abecedu, kvalitnější běh klidně na rovině.
Dá se říct, jakou kilometráž týdně zvládáš?
Moje tréninky jsou dohledatelné na Stravě, kam dávám téměř všechno. V minulém roce jsem naběhal přes 5 000 km, ale spíš mě zajímají odtrénované hodiny. V zimním období to bylo okolo 20 hodin týdně, ale od března je to přibližně 10-12 hodin týdně. Chtěl bych letos víc času strávit na silničním kole, protože si úplně nechci rozbíjet nohy, když nevěřím tomu, že budou v první polovině roku nějaké závody.
Běhání musíš kombinovat se zaměstnáním. Co děláš za práci?
Pracuji u strýce, který má firmu zabývající se střešními materiály, takže ohýbám plechy a pracuji především s nimi. Fyzicky je to poměrně náročná práce.
Čím to je, že je drtivá většina nejlepších českých ultratrailových běžců pochází z Beskyd?
Je to pravda. Jen Ondra Fejfar je z Krkonoš a ještě Robert Krupička a pár dalších skvělých běžců pochází odjinud… Nic konkrétního mě nenapadá. Snad jenom to, že na trailový běh máme v Beskydech super podmínky, kopce, těžší kamenité terény i lesní stezky. Ale většina lidí je stejně příliš nevyužívá.
Jaký je tvůj nejoblíbenější závod?
Strašně rád mám Lysohorský Ultra Trail. Jsem tu doma, u trati nám vždy fandí hodně lidí, trasa je krásná. Rád jezdím na SkyRace do Liberce, kde se mi vždycky daří a tamní trať mi sedí. Krásný je Jesenický maraton. Každý závod má něco hezkého, na každém si člověk něco najde.
Tvým prvním cílem byla Beskydská sedmička. Jaké další mety máš před sebou teď?
Když se šla Sedmička poprvé v jednotlivcích, konala jako se jako mistrovství republiky v ultrasky maratonu. Chtěl jsem z ní titul i traťový rekord, což se mi povedlo. Ale jaké budou moje další cíle, to zatím nevím. Pořád mě baví běhat ultra a skyrace. Rád bych při nich zabojoval o další medaile, také se chci podívat ven třeba na Lavaredo Ultra Trail nebo na mé oblíbené Ultra Pirineu. Ale jsem teď docela skeptický, příliš totiž nevěřím tomu, že se nějaké závody budou konat, takže se ani neupínám k žádnému cíli a spíše si běhání a trénink s tím spojený více užívám.
Jak těžké je za takových okolností najít motivaci do tréninku?
Hrozně těžké! Leden a únor byly ještě na sněhu, což bylo fajn. Pak se udělalo hezky, tak jsem začal jezdit na kole, protože mě čím dál víc baví silniční cyklistika. Jenže příští týden má být zase ošklivo a zima, což pro mě bude katastrofa. Nechci se zase oblékat do sněhu a vody. Bude to opět vnitřní boj.
Jak řešíš na závodech výživu?
V Edgaru jsem našel poslední rok energii, která mi sedí a skvěle funguje. Vždycky jsem totiž se sportovní výživou bojoval. A na vodě samotné nic nezaběhneš. Nejdřív jsem si začal připravovat powerdrink, který jsem pak upíjel i na dlouhých závodech, kde má člověk problém do sebe něco dostat. Ale teď už si dávám i gely a tyčinky, protože mi fakt chutnají a fungují. Zároveň ale není tajemství, že si klidně dám i tuhou stravu, třeba rohlík s poličanem.
Edgar je letos partnerem Beskydské sedmičky. Co bys poradil jako jeden z vítězů jejím účastníkům?
Především bych jim poradil, aby to nešli úplně z gauče a snažili se co nejvíce natrénovat. Tím nemyslím, že budou měsíc před závodem chodit pěšky na Smrk nebo Lysou horu, ale že absolvují dlouhodobější trénink. Jinak si totiž mohou přivodit vážné zdravotní problémy.
A co se týče nutriční stránky, tak určitě Edgar. Ať si před závodem dají powerdrink, na trať si vezmou gely. Měli by to přitom mít vyzkoušené už z tréninku, rozhodně bych si žádné doplňky stravy nebral až přímo na závod. A také ať nezapomínají pít, ať si klidně každých 15 nebo 20 minut trochu loknou, aby předešli dehydrataci.